Václav Jan Tomášek a jeho vztah s Mariánskými Lázněmi při příležitosti 250. výročí narození

Tomáškův první zdejší pobyt byl silně  ovlivněn Goethem. V létě 1822 totiž přijel Tomášek do Karlových Varů, aby si tu léčil potíže, působené dnou. Když se dověděl, že je J.W.Goethe v Chebu, rozjel se za ním. Tomášek obdivoval Goetha, a bylo tomu i naopak. Goethe vysoko hodnotil Tomáškovu hudbu, zhudebnění svých básní, především jeho pojetí "Touhy Mignen", které považoval za lepší než pojetí Ludwiga van Beethovena či tehdy velmi slavného Louise Spohra. Tomášek přijel 6.srpna 1822. Po setkání se slavným básníkem, který nadšeně vyprávěl o Mariánských Lázních, nasedl s několika přáteli do dostavníku a vyjel do mladičkých lázní. Odtud chtěl původně pokračovat do Prahy. Zde se po obědě rozloučil s přáteli, kteří se vraceli zpět do Františkových Lázní, a rozhodl se než vyrazí dále do Prahy, že si prohlédne malé lázničky, přespí v Klingerově hostinci a ráno nasedne do kočáru do Prahy. Setkal se však u Křížového pramene se svým přítelem z Prahy, zdejším lékařem Karlem Josefem Heidlerem. Ten ho přemluvil, aby neodjížděl a využil krásného počasí a zdejších rašelinných koupelí k léčbě dny. Na Heidlerovo naléhání tedy Tomášek zůstal. Tomášek tedy zůstal a nelitoval. Psal o Mariánských Lázních: "Nenalezl jsem tu sice tolik hostů jako v Karlových Varech, ale většina z nich byli hudební vzdělanci, zvláště přítomní Prusové a Sasové, kteří hudbu nejen milovali, ale i vášnivě provozovali. Sotva se rozneslo, že jsem zde, přišli mne pozdravit a dostal jsem dokonce pozvání." Milé překvapení, neboť atmosféra Karlových Varů byla jiná. "V Karlových Varech bylo málo významných osobností, nikoliv rodem, ale skutky ve vědě a umění", psal. "Každý, kdo navštěvuje lázně, nachází zde tři skupiny hostů – první prospěcháři pečující jen o své tělo a léčbu. Druzí sedící ve dne v noci u hráčských stolů. Třetí sledují všechny plesy, společnosti, vyjížďky do okolí a celý pobyt prohýří.". V Mariánských Lázních to bylo jiné. Tomášek se stal okamžitě středem společnosti a přiznává, že se v životě nikdy tolik nenahrál jako zde.

V roce 1823 posílá hrabě Buqouy Tomáška znovu do Mariánských Lázní, aby se zotavil po červnové operaci. Přijel 31.července 1823, ubytoval se tentokráte v hotelu Hvězda a vyhlížel J.W. Goetha. Setkání bylo radostné, přestože byl Goethe po těžké nemoci. Tomáškovi sděloval, že jeho písně získaly ve Výmaru značnou oblibu, a chtěl si zamluvit Tomáškovo vystoupení pro výmarského velkovévodu Karla Augusta, který se tu nacházel v Klebelsbergově paláci. K dalšímu setkání s Goethem nedošlo, což bylo nepochybně způsobeno nejen vztahem Goetha k Ulrice, ale i obdobným vztahem Tomáška ke své žákyni Vilemíně Ebertové. Rodina doktora Eberta i s Vilemínou přijela do Mariánských Lázní 9.srpna 1823 a Tomášek začal hned připravovat Vilemínu na vystoupení s Goethovými zhudebněnými básněmi. Večírek se však neuskutečnil. Otec Vilemíny, dvorní rada knížete Fürstenberka a doktor práv, Michael Ebert, byl známý pražský vlastenec, a stejně jako Tomášek patřil k přátelům Palackého. Ebertovi bydleli rovněž ve Hvězdě a zde vyvrcholil Tomáškův milostný románek s Vilemínou, šťastně zakončený počátkem roku 1824 sňatkem.

V roce 1829 se znovu objevují už jako manželé s Vilemínou v Mariánských Lázních ve Hvězdě, jakoby chtěli oživit krásné vzpomínky na rok 1823. Rozhodně nešlo o léčení dny, o což se tu již dvakrát neúspěšně pokoušel. V roce 1836 Vilemína umírá v 37 letech a Tomášek se plně noří do skladatelské činnosti a píše hudbu na slova V. Hanky, F. Schillera i K. E. Eberta, svého švagra.