Historie Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 v Mariánských Lázních

Lázeňský host S.J.Bunzel z Prahy založil židovský výbor, začal se sbírkou a získal i stavební povolení ke stavbě židovské modlitebny a špitálu pro chudé Izraelity tak, že mohl být 4. července 1860 položen základní kámen. Rok nato, 9.července 1861, byl otevřen a slavnostně vysvěcen v dnešní Lesní ulici nad domem Zlatý hrozen (Městské muzeum) židovský špitál a modlitebna(dům čp. 102). To bylo možné díky darům bohatých židovských hostů. Špitál měl 21 postelí, košérskou jídelnu a majitelem domu se stal zdejší Židovský výbor v čele s panem S.J. Bunzelem z Prahy. V roce 1872 byl založen mariánskolázeňský židovský hřbitov a v té době bylo již rozhodnuto o stavbě reprezentační synagógy, ale trvalo ještě řadu let, než byly sebrány peníze. Místní kultovní židovská obec byla ještě malá. Synagóga byla určena především pro židovské hosty, z jejichž sbírek vznikla. Soused Salomon Šimon z domu čp.159 "Štefanie" (dnes Optika) daroval k tomuto účelu stavební parcelu.

1. srpna 1884 byla synagoga slavnostně otevřena. Jejím stavitelem byl Eduard Stern z Mariánských Lázní. Stavba měla dvě velké cibulovité věže a byla stavěna ve stejném novobyzantském (tzv. "maurském") slohu jako římskokatolický kostel. Nešetřilo se uměleckou výzdobou. Měla barevná mozaiková okna, mramorové sloupy se zlatými vložkami, nádherný oltář. V roce 1898 daroval synagóze varhany zdejší milionář Max Halbmayr, který býval sám nadšeným varhaníkem. Zároveň vznikl při synagóze smíšený pěvecký sbor. Avšak osud synagogy byl předurčen k trvalému zničení. Podobně jako v jiných městech byla mariánskolázeňská synagoga vypálena místními nacisty za Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938. Nacházela se na Kaiserstrasse (dnešní Hlavní třída) v centru města, v místě dnešní proluky severně od domu Hlavní třída 166/62.

V roce 2010 byl v Mariánských Lázních odhalen pomník vypálené synagoze a židovským obyvatelům, kteří museli z města uprchnout. Pomník, který stojí naproti místu, kde stávala synagoga, byl odhalen na výročí tragických událostí a realizoval jej architekt Pavel Graca, finančně na něj přispěli i studenti z německého partnerského města Weiden. Původně byl pomník zamýšlen česko-německou sochařkou Ludmilou Seefried-Matějkovou již v roce 1997, ale ten nebyl pro svou finanční náročnost realizován.