Tradice, náboženství a kultura nám po staletí vnucují obraz ženy, která by měla být pokorná, jemná, s andělským zjevem a bez ambicí. 8. března, na Mezinárodní den žen, si však připomínáme významné statečné ženy, které na rozdíl od veřejného mínění dosáhly profesionálního úspěchu.
Není proto náhodou, že v Mariánských Lázních vzpomínáme na tři profesionálky ve svém oboru, kterým by mohla závidět i mnohá současnice.
Weisová Therese (1850–1935) byla dlouholetou šéfkou hotelu Hvězda. Přestěhovala se s rodiči z Žandova do Mariánských Lázní, kde koupili hotel Stern. Provdala se za vrchního číšníka Antona Weise a spolu přestavěli hotel do dnešní podoby. Hovořila několika jazyky. Anglický král Eduard VII. přirovnal hotel k nejlepším hotelům Londýna a New Yorku.
Reingerová Elisabeth (1891–?) byla slavná historička, významná badatelka v oboru historických a prehistorických dějin, profesorka na reálném gymnáziu v Mariánských Lázních a ředitelka Městského muzea.
Schildbachová Julie (1880–1962), význačná geoložka, botanička a mineraložka, poslední německá obyvatelka, která se narodila i zemřela v Mariánských Lázních. Vlastnila Goethův dům a uchovávala všechny památky z doby jeho pobytu. Po druhé světové válce usilovala o záchranu památek na tohoto spisovatele, dělala průvodkyni německým hostům a spravovala muzejní exponáty.
Výchozím datem MDŽ je 8. březen 1857. V tento den v New Yorku vstoupily tkadleny do hromadné stávky, protože nebyly spokojené s nízkými platy a pracovními podmínkami. Kromě toho zaměstnankyně předložily požadavky na řešení problémů se vzděláváním žen a také na udělení volebního práva ženám. Aby upoutaly pozornost, mlátily dívky naběračkami do prázdných pánví (tento způsob protestu byl proto nazván „pochod prázdných pánví“). Demonstrace vedla k určitým výsledkům. Ženy začaly být přijímány na vysoké školy, ve světě se začaly zakládat ženské odbory. Dámy pak pokračovaly v prosazování svých požadavků a stávce.