Kladská

Od bývalého loveckého zámečku knížete Schönburg-Waldenburga uprostřed tichých smrkových lesů vede kolem romantické vodní plochy po dřevěných chodníčcích nově opravená naučná stezka národní přírodní rezervací Kladské rašeliny ˗ Tajga s velmi pestrou flórou i faunou.

Lidé si mohou prohlédnout i sousední Kyselé jezero s jedním z nejkyselejších povodí v Evropě a park s hrobkou zakladatele zdejšího loveckého zámečku, se stylovými stavbami a arboretem.

Na Kladskou se můžete vydat pěšky, na kole, autobusem nebo autem.

Historie Kladské

Čistá, téměř neporušená příroda... tak vás přivítá krajina kolem Mariánských Lázní, Lázní Kynžvart, Kladské, Pramenů a širokého okolí. O zemi spadající do CHKO Slavkovský les má návštěvníkům co nabídnout. Hluboké lesy plné krásných zákoutí, kde vás jehličnaté stromy překvapí bohatým větvením až k zemi, vás budou obklopovat ze všech stran.

Pocit pozitivní energie měl jistě i kníže Schonburg-Waldenburg, když koncem 19. století přijel do Lázní Kynžvart, aby se účastnil lovu ve zdejších lesích. Krajina s dominantní kladskou loukou, rozprostírající se podél rybníka obklopeného z dalších stran lesy a bažinou, ho zaujala svou krásou natolik, že si zde nechal roku 1875 postavit srub a do konce století zde vyrostlo dalších pět, které dodnes tvoří základ osady. Tím byla založená tradice a věhlas Kladské. Ta svého času, za života knížete, byla druhým největším revírem v Čechách. Ještě dnes je jednou z mála uznaných státních honiteb.

Kladsko se však do historie zapsalo mnohem dříve. Nadmořská výška 820 m n. m. a soustava deseti rybníků ho předurčila k tomu, aby pomohlo při průmyslovém rozvoji kraje. Tehdy se na Slavkovsku rozvíjelo hornictví, a protože místní zdroje neměly dostatek vody na vypírání horniny, byla v letech 1531-36 vybudována tzv. Dlouhá stoka. Ta brala vodu právě z kladské soustavy rybníků a přiváděla ji do Krásna a Horního Slavkova. Na svou dobu to bylo jedinečné dílo co do rozsahu i způsobu provedení. Sama stoka je dlouhá 24 km, měla navíc obdivuhodnou síť kanálů dlouhou 30 km. Napájela 52 rudných mlýnů, přemosťovalo ji 35 mostů, její tok upravovalo 14 stavidel a byla široká 2 metry. Dlouhá stoka zůstala zachována do dnešních dní, i když již dávno neslouží účelu, pro který byla vybudována.

Kladská se přes svou nadmořskou výšku může pochlubit také spoustou přírodních zajímavostí. Proto zde byla vybudována naučná stezka Kladská, i když dlouhá pouze 1200 metrů. Vede kolem kladského rybníku; zpočátku je to písčitá cestička, později přechází v dřevěnou lávku, která vás bezpečně přes rašeliniště dovede k odpočívadlům vybaveným přírodními lavičkami a tabulemi s textem o zdejší fauně i flóře.

Je na co se dívat

Pokud jste milovníky přírody, tak vás jako první zaujme smrk obecný - zlatý, který je dominantou počátku stezky. Není příliš vysoký, ale v poměru k výšce má velmi mohutné široké větvení, které sahá až k zemí. Po dřevěných lávkách dojdete do pralesovitých porostů, které vás budou provázet po zbytek naučné stezky. Jedle bělokorá, která byla v minulosti nejhojnějším stromem, se vykytuje již pouze sporadicky. Můžete zde ale vidět javor klen a mléč, borovici bažinnou, jedle stříbrné - šedé, již zmíněný smrk obecný - zlatý, buky a jiné dřeviny. Před 308 lety jste zde mohli potkat ještě i medvěda, poslední byl zastřelen v roce 1698. Rys ostrovid byl vystřílen roku 1708 a posledního vlka zastřelili v roce 1756.
Vzhledem ke změně životního prostředí není již možný návrat k původní skladbě rostlin a živočichů. Dnes zde žijí tetřívek obecný, tetřev hlušec, lišky, jeleni, ptáci křivka obecná a kulíšek nejmenší. Mohli byste pozorovat žluťáska borůvkového a pokud budete mít štěstí, potkáte pavouka slíďáka, který žije přímo v rašeliništi, kde si buduje obydli ve formě vyztužených trubiček. Na svou potravu zde čekají masožravé rostliny jako rosnatka okrouhlolistá a tučnice.
Krajina kolem Kladské se dělí na tři oblasti: Tajga s rozlohou 133 ha, Paterák (93 ha) a Lysina (43 ha). Samotná procházka po naučné stezce vám moc času nezabere, ale pokud rozšíříte svůj výlet po okolí, strávíte jistě příjemný půlden. Projděte se k hrobce knížete, který zdejší krajinu miloval natolik, že se zde nechal pohřbít a odpočívá nedaleko v oblasti Lysina, nebo se zajděte občerstvit do některého z místních pohostinství, kde vám nabídnou i pokrmy ze zvěřiny.

Dlouhá stoka

Dlouhá stoka je významná technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa. Byla dokončena v roce 1536, důlní činnost spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a zařízení a také zásoba dřeva v okolí Horního Slavkova a Krásna se stále ztenčovala a bylo proto třeba dopravit ho do báňských provozů, ze vzdálených kynžvartských lesů. Trasa byla vyměřena důlním měřičem Rossmeislem a byla nazvána Flossgraben.

Celková délka vodního příkopu měřila 24,2 km. Takřka po vrstevnici přiváděl vodu až k Teilhäselu, kde se rozdvojoval. Jedna větev pokračovala k Seifertsgrünu zřejmě shodně jako starší příkop z roku 1499 a druhá větev pokračovala směrem ke Krásnu. Částečně byla voda vedena do několika báňských rybníků a posléze k hornickým a úpravenským provozům.
Šířka vodního příkopu byla průměrně kolem dvou metrů a nepochybně byl po stranách především kvůli dopravě lesního dřeva obložen kmeny. Průměrná hloubka dosahovala jeden metr.
Tok vody byl poměrně rychlý a výškový rozdíl mezi jejím počátkem (810 m n. m.) a ústím do Slavkovského potoka v Horním Slavkově (587 m n. m.) představoval 223 m na celkovou délku 24,2 km. Na 100 metrovém úseku se sklon pohyboval od 0,35 až do 0,83 m. Průtok činil přibližně 0,4 m3/s.