160 let od úmrtí zahradního architekta a spoluzakladatele Mariánských Lázní

V 16 letech odešel Skalník do učení k slavnému zahradnímu architektu Christianu Kühnelovi a později jako 19letý jel na praxi do Vídně, aby tu pokračoval ve studiu, a pak do Harrachovy zahrady v Mostě nad Litavou na rakousko-maďarských hranicích.
Václav Skalník brzy proslul založením vydařených anglických parků a alpinky v Lobkovicově zahradě v Praze.Skalník řešil parkovou úpravu také v Karlových Varech a založil park, na jehož místě později vznikla Zítkova kolonáda. Lázeňský park založil také v Lobkovicových lázních Bílina. Už jako třicátník byl Skalník uznávaným dendrologem a botanikem.
V roce 1817 přijel Václav Skalník do Mariánských Lázní a ihned přišel s plánem vybudování parků. Do středu údolí navrhl anglický park o rozloze 18 hektarů s centrální kolonádou. Na okraji údolí umístil zástavbu domů s prolukami. Svým třístupňovým zvládnutím prostoru vyřešil i odvodnění bažin.
Na Skalníkův projekt parků pak navázal zastavovací plán Zemského stavebního ředitelství, takže zde byla nejprve výtvarně zvládnuta krajina a teprve pak do ní vloženo sídliště.
Za Skalníkova odborného vedení se začalo s terénními úpravami místa. To byl velmi těžký úkol. Bylo nutno provádět rozsáhlé přesuny půdy bez jakékoliv mechanizace, hlavní práce musely probíhat mimo lázeňskou sezónu, aby nepořádek v sezóně neobtěžoval návštěvníky. Narážel tu na skaliska, bažiny, povrchové i minerální vody, četné, ze země vystupující plyny.
Mnoho počátečních úprav během prvních let probíhalo v době, kdy byl Skalník ve službě u Lobkoviců na Hoříně a do Mariánských Lázní jen dojížděl.
Během několika let byly odvodněny močály a bažiny při potocích, založeny louky s parkovou úpravou, postupně vznikly vycházkové stezky do okolních lesů, k mlýnu v údolí, k Ferdinandovu prameni.
Skalník navazoval parkovými úpravami na okolní lesy tak neznatelně, že nebylo k poznání, kde končí park a začíná volná příroda.
V roce 1824 se vyvázal ze služeb pro rodinu Lobkoviců a nastupuje na slibovanou pozici purkmistra Mariánských Lázní. Nadále zde tak pokračoval ve svých parkových a terénních úpravách.
Po odchodu opata Reitenbergera do vyhnanství (1827) nemohl klášter Skalníka propustit, protože byl pro lázně nenahraditelný. A tak zůstal ve své funkci a pilně pokračoval v zahradnické a parkotvorné práci za trvalé pomoci svého syna Karla.
Ke stáří postupně předával parky a péči o ně synovi. Zemřel 7.října 1861 jako vdovec v 86 letech. Je pochován v rodinné hrobce na zdejším hřbitově.